bezdomovec

Před pár lety jsem na nádraží potkala takovýho podivnýho bezdomovce. Vůbec nevypadal, že je z Prahy. Vlastně vůbec nevypadal, že je z tohodle světa. Furt mlel něco o mašinách, že maj světla jako prsa, o Šeráku, šumperáku a vůbec byl celej takovej popletenej. Dala jsem mu 30 korun, ať si koupí jídlo. No a dneska je z něj prý velice slavný pán, který se kamarádí s intelektuální elitou. Holt nic není černobílé.

madla poslouchá: The Good Feeling Music of Dent May & His Magnificent Ukulele

Podzim přichází a s ním i splíny, deprese, melancholie a všechny ty věci kvůli kterejm člověk pije a pak z nich má splíny, deprese a melancholie. Antidepresivum, které vás zaručeně vytáhne zpátky na slunce (pokud se tedy programově nehodláte zabednit před světem v temné místnosti a pod peřinou si sypat sůl do otevřených ran) je Dent May. S odzbrojující otevřeností tenhle "chlapec z Missisipi" diktuje svojí fůzi nerd rocku a samby. Čím víc se noříte do alba, tím víc se vám do tváře dere ta pozapomenutá fáze mimiky, které se říká úsměv. Nesmějete se ovšem jemu (jak to u nerd kapel bývá), ale s ním a celý to zní jako Tom Sawyer na vysoký škole, kterej opěvuje krásu a chytrost dívek a dělá si legraci z toho jak vážně se berou. Eddie Veder bledne závistí. Celé album třeba zde.

"Howard" - by DENT MAY from John Rory Fraser on Vimeo.

madlenka na ulici

Nazdar kozáci a městský poutníci. Zdravím vás profesionální oběti, kancelářští teroristé, sadisté i masochisté všedních dní, nedokojené děti budoucnosti ověšené cingrlátky, potenciální pohyblivé cíle, které nelze minout. Dlouho jsme se neviděli, a já přesto zažívám nová a nová dobrodružství. Nastává zima a já se snad zase vrátím na monitory do vašich vyhřátých domácností. Co se nevejde na Salon.cz budu cpát sem. Pamatujte, že FASHION není všechno. Pod těmi kusy látek, sešívaných ať už v Číně nebo v teple domácího pokojíčku, se chvějí lidské bytosti coby koncentrované bytí s celým tím darem, jež těžko docenit. Díky za přízeň a zůstaňte naladěni.